Název

Bikepacking Návojná - Terezín 09/20

Popis

Konečně jsem se odhodlal k delší vyjížďce, dostal dovolenou a bylo jasno. Cílem bylo dorazit na nejzápadnější bod republiky za Aší, což se však bohužel nepovedlo...

Den první "na oběd v Olomouci" : 190km, Návojná - Moravská Třebová

Začal jsem tím, že jsem zaspal, takže jsem vyrážel asi v 6 ráno, oproti plánované páté ranní. Po půlhodině a kopcích nas Štítnou jsem byl i zahřátý a jelo se hezky. Prvně jsem na kole navštívil Luhačovickou přehradu (nevím, proč jsem tam nikdy dřív nebyl, asi to bylo v dřívějších měřítkách daleko :-)), pak přes kopec do Řetechova a přes další k Pinduli. Kopce byly nechutné a i trasa na skoro silniční kolo a 13kg nákladu na něm nebyla úplně vhodná, no přesto to byla krásná pasáž!
Poté sjezd do Zlína, najet na cyklostezku a hurá po ní přes Otrokovice do Kroměříže. Celý den mě doprovázel silný protivítr, nejvíc to bylo znát právě tady, rovná a prázdná cyklostezka, zalehl jsem do hrazdy na řídítka a stejně to nechtělo jet víc než 25. Stezka podél Moravy byla prázdná a bylo tam hezky. Kafe a buchta v Kroměříži na námestí a hurá bez přestávky až do Olomouce!
Docela to ubíhalo a kilometry odsýpaly. Nádherná pasáž pak byla u Tovačova před Olomoucí, krásný terén, mix štěrku, rozbitých cest, lesních pěšinek a to všechno v průjezdu mezi rybníky. V olomouci oběd u Vientamců a na jedno za Věrunou! Z Olomouce jsem vyjížděl lehce po 14hod, najeto 125km a pak už se nechtělo, ale cíl byl daný - Moravská Třebová. Vesnice a čas ubýhaly, už jsem to chtěl i zabalit někde v okolí Bouzova, ale nikde neměli obchod, byl jsem tedy donucen dojet až do Třebové...přespal jsem na fotbalovém hřišti, údajně v udírně :-D

Den druhý "válím se na penzionu": 34km - Moravská Třebová - Výprachtice

Probouzím se za šumu deště asi v 6, otáčím se na druhý bok, s tím, že to snad přejde. Budím se v 7:30 a stále prší, začínám se balit, snídám a chystám pláštěnky, nikam nespěchám, na celý den hlásí déšť.
Přejel jsem 2km na benzinku a za tu chvilku přijel durch mokrý, takže bylo jasno, dnes hold nejedu a jdu hledat ubytování...
Přejel jsem tedy asi 32km do Výprachtic, vše v důstojném dešti, tam rozházel oblečení po radiátorech, ponabíjel baterky na čem to šlo, a odpoledne se válel. Bylo mi však jasné, že uterní nájezd mi bude chybět.

Den třetí "doháním úterý": 222km, Výprachtice - Vrchbělá

Domluvil jsem si snídani na 6:00, abych mohl brzy vyjet, vyšli mi vstříc, avšak než jsem všechno naházel na kolo, a naházel vrstvy oblečení, bylo 6:45...
Od rána byla strašná kosa, začínal jsem hnedka zhurta docela prudkými kopci, ale v té zimě mě nezahřály ani ty. První zastávka byla v plánu až na vodní nádrži Rozkoš, což se povedlo (77km). Kolem deváté se oteplilo a ten den mi to docela jelo, takže rychlá svačina na Rozkoši a dokud to jede, šup na kolo. Následoval Kusk, krásný zámek, zámecká zahrada i městečko samo, ale nebylo moc času na kochání se, rychlá návštěva areálu a při průjezdu jsem alespoň zpomalil a kochal se. Poté Dvůr Králové nad Labem, kde jsem obědval. Odsud pak nebylo na trase naplánováno moc turistických "atrakcí", takže to bylo jen o šlapání... Nová Paka, pak směr Turnov. Před Turnovem však krásný kousek trasy Boreckou kaskádu a Borecké skály, odsud super výhled na zříceninu hradu Trosky, kde však odbočení zde nepřipadalo v úvahu, doháněl jsem skluz a každý kopec navíc bolel!!!
Z Turnova do Svijan (Svijany byly na trase zaměrně, abych si zde dal pivo v pivovaru, no hospoda u pivovaru zavřená...), přes Mukařov (právem takhle jmenovaný - asi 300 metrů výškových po x-kilometrech v nohách), Ralsko, do Bělé pod Bezdězem, rychle nakoupit a najít něco na spaní. Poslední 4km k rozhledně, kde jsem se dle mapy rozhodl přespat, byly samozřejmě téměř nejhorší, už jsem chtěl ležet v "teple".

Den čtvrtý "předčasný konec": 112km, Vrchbělá - Terezín

Oblečení přes noc neuschlo (nečekaně :-)), takže balím mokré hardy, nekteré dokonce házím na sebe a vyrážím. Chtěl jsem vyjet v šest, no zase z toho byla sedmá...začínal jsem výběhem nahoru na rozhlednu, večer jsem k ní přijel za tmy...
Poté hnedka směr Mácháč, tady se jelo blbě, všechno po hlavních tazích, moc aut a hlavně kamionů, ale zase to odsýpalo, chtěl jsem vypadnout. Mácháč jsem měl pro sebe, na pláži jsem si dal tatranku, nechal se napadnout drzímy labutěmi, ohnal se po nich a radši utekl :-)
Pak největší zajížďka trasy - Panská skála alias Varhany ve vesničce Kamenický Šenov. A tady to začalo, každá místní vesnička byla někdě v údolí mezi kopcemi, dlouho, dlouho to bylo jen nahoru a dolů. Kopec k Panské skále byl také výživný, naštěstí jen táhlý a né až tak prudký, ale opět asi 300 výškových metrů jsem nasbíral jen zde.
Bylo hezky, bylo teplo, měl jsem spoustu zajímavostí po trase, ale nohy už nejely, chtěl jsem zvolnit, ale už mě to začalo lámat...
Aby toho nebylo málo, začal mě píchat úpon nad kolen, čím dál častěji a silněji, prdel už toho měla taky dost, už jsem nevěděl jak si sednout a neměl jsem suché oblečení. Už mě to ani nebavilo, a trápil bych se ještě asi 200km, prvoplán byl to dát do pátku, jenže to díky propršenému a ztracenému úterý jsem nestíhal, tak jsem se to rozhodl prachsprostě zabalit.
Teď tedy přejezd do Litoměřic odkud mi jel vlak, měl jsem však čas, takže jsem ještě pokračoval kousek po trase do Terezína (což byl jeden z bodů, kam jsem v rámci trasy opravdu chtěl). Projel jsem si celý Terezín a dokonce stihl rychlou prohlídku i s průvodcem, mrzí mě, že to muselo být ve spěchu, bylo tam hezky a místo samo o sobě má nádech historie.
Pak zpátky do Litoměřic a vlakem domů...

Celkem to dalo 558km, první den jsem si dal osobák v denním nájezdu, a to 190km, třetí den jsem to pak posunul na 222!!! Viděl toho spoustu, avšak možná ve zbytečně velkém tempu, je tam málo času na kochání se, příště možná menší nájezd a více výletování? Uvidíme!

Celé bych to shrnul díky nedokončení jako trénink, no a příště rychleji a lépe!!!

Kategorie a štítky

Nastavení